V kolektivním nevědomí lidstva se nachází silný program boje mezi pohlavími. Tento boj pramení ze strachu a strach je pravděpodobně výsledkem mnoha děsivých počinů našich předků. Dlouhodobým potlačováním ženského principu mocenskými strukturami mělo za následek deformaci všeho ženského v nás. Sexuality, osobní síly, kreativity, emocí, vztahů. To všechno bylo dlouhá léta v lidech zabíjeno a potlačováno proto, aby mužský dynamický a expanzivní, racionální a logický princip mohl uplatňovat svoji moc bez ohledu na city a rovnováhu ve světě.
Žena jako taková byla považována za méněcennou a její dary intuice, vhledu, moci nad životem a smrtí, její schopnost rozumět přírodě a cyklům, byla téměř zapomenuta. A proto ženy byly donuceny uplatňovat svojí moc nepřímo.
Naučily se intrikám a manipulaci a přes svojí sexuální energii začaly muže svazovat a omezovat. Čím víc muž ženu znevažoval, tím více nenápadně se mstila. Ženy si vždy byly vědomé toho, že jejich síla nebýt nikým a ničím zničená, protože je to nemožné. A tak v každé spoutané, sešněrované, napudrované, nevzdělané, a pravidly nebo prací ohnuté ženě vždy, když byla možnost, ožívaly její tajné vášně, sny a touhy. Tento koutek lidské duše dostával výživu alespoň v představách a snech.
Jenže tím, jak ženy trpěly a bály se, svůj strach také přenášely na své děti a deformovaly jejich divoké povahy, k mužům byly chladné a odměřené za jejich krutost, a tak lidé postupně zapomněli, že milence má spojovat především láska a vzájemná úcta, pocit rodinného krbu a bezpečí. Naštěstí v bájích a pohádkách po celé věky zůstávala zachována stará moudrost našich předků, a tak v dobách temna měli osvícení lidé vždy možnost vracet se k jednotě, lásce a původnímu účelu života na Zemi.
V dobách, kdy začala vznikat rovnoprávnost mezi muži a ženami však zatím nedošlo k vzájemnému usmíření. Ženy se začaly vymezovat takovým způsobem, jak to dělá dítě v pubertě, a tak nastal další extrém.
Některé ženy se mylně domnívají, že rovnoprávnost znamená to samé, co stejnost a uniformita, a tak začaly muže ve všem napodobovat. Tyto ženy nemají zatím vědomé spojení se svým zdrojem moudrosti, protože teprve dozrávají a zkouší, co jim jejich svoboda dovoluje. Zaměřují se na mužské činnosti, budují kariéry, organizují, pracují do úmoru tak, jak jim velí jejich rozum. Jejich pramen ženství vysychá, stávají se z nich napodobeniny mužů a jejich duše pláče. Používají mužské strategie a bojují jak s muži, tak se zbytkem světa. Zatím si ale neuvědomují, že svůj boj nemohou nikdy vyhrát, dokud se nevrátí zpět ke svému zdroji ženství a lásky. Muži se takových žen bojí, a proto ony často zůstávají samy, některé dobrovolně, jiné nechápou proč.
Důvodem bývá pýcha, která jako obranný mechanismus také vznikla v dobách velkého utrpení. Nutno dodat, že tato strategie boje je velmi hluboce nevědomá a jen málo žen skutečně dokáže nahlédnout do svého nitra tak hluboce, aby dokázaly vidět tyto stránky své povahy. Když jsem poprvé začala vnímat v sobě tuto bažinu nenávisti, zatracení a zloby, vyděsila jsem se. Časem jsem toto území začala více a více prozkoumávat a vynášet na světlo vědomí a pak se dostavila velká úleva.
Každý temný kout, který prohlédneme očima našeho vědomí, nám přináší nový střípek velké mozaiky zvané život. Nemůžeme prožívat radost, pokud nepoznáme také bolest. Naše štěstí nebude úplné, když neprohlédneme svůj stín. Proto se nenechávejme zastrašit odvrácenou tváří dnešního světa, který je pouhým odrazem naší neprozkoumané části duše, té hrozivé temnoty, která pohlcuje a ničí.
Když se my, ženy, přestaneme bát samy sebe, své síly a přirozenosti, svých temných stínů noci, začneme k sobě přistupovat jako laskavé bytosti a dovolíme tak mužům, aby se k nám mohli dostat blíž. Otevřeme jim svá srdce a oni pak přestanou se svojí krutou dětinskou hrou, zvanou války a ničení, a uchváceni silou lásky začnou tvořit v míru a s úctou ke všemu živému.
Taková je naše moc, milé ženy a já pevně doufám, že už ji držíme ve svých rukou a s plným vědomím kráčíme vstříc novému světu.
Chcete i Vy znovu nalézt své ženství?